[braːna]
PůvodVšeslovanské; souvisí se slovesem bránit.
- architektonický prvek sloužící ke vstupu do objektu
“Branou projelo černé auto.”
- figurativelyjakýkoli bod styku
“Libanon by mohl být naší branou do arabského světa.”
- objekt, do kterého se má dopravit míč apod.
“V bráně se už rozcvičuje Petr Čech.”
- form-ofpřičestí trpné jednotného čísla ženského rodu slovesa brát
“Svědek byl označen za nedůvěryhodného, jeho výpověď vůbec nebyla soudem brána v potaz.”
- form-ofpřičestí trpné množného čísla středního rodu slovesa brát
Tvarybrány(nominative, plural) · brány(genitive, singular) · bran(genitive, plural) · bráně(dative, singular) · bránám(dative, plural) · branám(dative, plural) · bránu(accusative, singular) · brány(accusative, plural) · bráno(vocative, singular) · brány(vocative, plural) · bráně(locative, singular) · bránách(locative, plural) · branách(locative, plural) · bránou(instrumental, singular) · branou(instrumental, singular) · bránami(instrumental, plural) · branami(instrumental, plural)