[t͡sʊdniː]
PůvodZe synchronního pohledu jde o slovo značkové (sémanticky neprůhledné, neodvozené). Pochází snad z předpokládaného (nedoloženého) substantiva cudo (souvisejícího mj. se slovenským čudo ‚zázrak, div‘) nebo snad z archaického podstatného jména cud (uváděného Kottem) s významem ‚stud, kázeň‘.
- sexuálně zdrženlivý
- stydlivý
Tvarycudná(nominative, singular, feminine) · cudné(nominative, singular, neuter) · cudní(nominative, plural, masculine, animate) · cudné(nominative, plural, masculine, inanimate) · cudné(nominative, plural, feminine) · cudná(nominative, plural, neuter) · cudného(genitive, singular, masculine, animate) · cudného(genitive, singular, masculine, inanimate) · cudné(genitive, singular, feminine) · cudného(genitive, singular, neuter) · cudných(genitive, plural, masculine, animate) · cudných(genitive, plural, masculine, inanimate) · cudných(genitive, plural, feminine) · cudných(genitive, plural, neuter) · cudnému(dative, singular, masculine, animate) · cudnému(dative, singular, masculine, inanimate) · cudné(dative, singular, feminine) · cudnému(dative, singular, neuter) · cudným(dative, plural, masculine, animate) · cudným(dative, plural, masculine, inanimate)