[ˈt͡svr̩ŋk]
- form-ofcvrnkl; příčestí činné, třetí osoba jednotného čísla minulého času mužského rodu slova cvrnknout
- zvuk vyvolaný nárazem malého pevného předmětu
“Jednoho dne šel jsem s Klecandou na nádraží jednat s velitelem bolševiků; před nádražím najednou cvrnk, a na coul před našimi hlavami trefila kulka do telegrafního sloupu.”
- citoslovce cvrnknutí, pohybu od nárazu právě narovnávaného prstu po jeho uvolnění ze zádrže (zejména jiným prstem)
Tvarycvrnknul(alternative) · cvrnkl(alternative) · crnk(alternative)