[ˈɦrabjɛ]
- šlechtický titul vyšší než vikomt, nižší než markýz (v Anglii dva stupně nad baronem)
“I přihodilo se času jednoho, že vedlejší král poslal tomu hraběti hůl, a neřekne-li mu, z které strany se ta hůl otvírá, že přitáhne na něj s vojskem.”
“Tentýž nyní škrabošku s tváře sňal, a loďkař na smrt uděšen vykřiknul; neboť před sebou hraběte Morentaliho spatřil, jehož usmívání nic dobrého nezvěstovalo.”
“Později dostalo se v moc hrabatům z Limoges, v XVII. st. trpělo morem, od XVIII. stol. rychle se vyvíjelo v bohaté obchodní a průmysl. město.”
- Moravia, dialectalhrábě
Tvaryhrabata(nominative, plural) · hraběte(genitive, singular) · hrabat(genitive, plural) · hraběti(dative, singular) · hrabatům(dative, plural) · hraběte(accusative, singular) · hrabata(accusative, plural) · hrabata(vocative, plural) · hraběti(locative, singular) · hrabatech(locative, plural) · hrabětem(instrumental, singular) · hrabaty(instrumental, plural)