[ˈkɲiːʒɛ]
PůvodStaročesky kniežě – knížecí syn, od kněz ve významu kníže. Když došlo v češtině k přehodnocení významu slova kněz na duchovní, převzala odvozenina význam panovník.
- příslušník vyšší šlechty, stojící mezi vévodou a hrabětem
- panovnický titul
- form-ofcírkevní kníže
- form-ofsvětské kníže
- form-ofknížata apoštolská
Tvaryknížata(nominative, plural) · knížete(genitive, singular) · knížat(genitive, plural) · knížeti(dative, singular) · knížatům(dative, plural) · knížete(accusative, singular) · knížata(accusative, plural) · knížata(vocative, plural) · knížeti(locative, singular) · knížatech(locative, plural) · knížetem(instrumental, singular) · knížaty(instrumental, plural)