[naːbɔj]
- vlastnost hmoty, vytvářející elektrické a magnetické jevy
- jeden kus střeliva; válcovitý předmět obsahující projektil, určený pro střelbu ze zbraní
- část kola umožňující jeho upevnění
- form-ofostrý náboj
- form-ofslepý náboj
Tvarynáboje(nominative, plural) · náboje(genitive, singular) · nábojů(genitive, plural) · náboji(dative, singular) · nábojům(dative, plural) · náboje(accusative, plural) · náboji(vocative, singular) · náboje(vocative, plural) · náboji(locative, singular) · nábojích(locative, plural) · nábojem(instrumental, singular) · náboji(instrumental, plural)
Zdroj: Wikislovník