[nɔrma]
- pravidlo předepisující nějaký závazný způsob lidského chování
“Evropská unie sice nevydala žádný předpis, který by zakazoval bít děti, ale zásada nepoužívat tento způsob trestu je přijímána jako nepsaná norma v civilizovaných zemích.”
“Ti, kteří tvrdí, že zákon o rozhlasovém a televizním vysílání je technická, nikoli politická norma, nemají pravdu.”
“Podle evropských norem musí být do roku 2010 všechny obce nad dva tisíce obyvatel napojené na kanalizaci.”
- dokument stanovující parametry či vlastnosti materiálu, výrobku, součásti nebo pracovního postupu
“Některé československé státní normy platily ještě dlouho po zániku československého státu.”
- normální, obvyklý stav
“Odkládání rodičovství do věku přes třicet let se v poslední době stalo normou.”
- funkce přiřazující vektoru či matici reálné číslo v analogii s délkou vektoru
Tvarynormy(nominative, plural) · normy(genitive, singular) · norem(genitive, plural) · normě(dative, singular) · normám(dative, plural) · normu(accusative, singular) · normy(accusative, plural) · normo(vocative, singular) · normy(vocative, plural) · normě(locative, singular) · normách(locative, plural) · normou(instrumental, singular) · normami(instrumental, plural)