[ɔltaːr̝̊]
- zpravidla bohatě zdobený bohoslužebný stůl
“V chrámě, jak již připomenuto, nebylo téměř nikoho, a zdá se, že i kněz u oltáře dle toho se řídil: odbylť církevní obřady trochu dříve, než bývá v obyčeji.”
- jedno ze souhvězdí
Tvaryoltáře(nominative, plural) · oltáře(genitive, singular) · oltářů(genitive, plural) · oltáři(dative, singular) · oltářům(dative, plural) · oltáře(accusative, plural) · oltáři(vocative, singular) · oltáře(vocative, plural) · oltáři(locative, singular) · oltářích(locative, plural) · oltářem(instrumental, singular) · oltáři(instrumental, plural) · Oltáře(genitive, singular) · Oltáři(dative, singular) · Oltáři(vocative, singular) · Oltáři(locative, singular) · Oltářem(instrumental, singular)