[ˈʔɔtrɔk]
PůvodVzniklo jako složenina předpony ot- označující odloučení od něčeho a kořenu rok odvozeného od rek, varianty staročeského řéci, tj. říci.
- osoba, která je zbavena svých práv a je považována za něčí majetek
“Obchodování s otroky nebylo ve starověku ničím neobvyklým.”
- figurativelyosoba, která na někom nebo na něčem silně závisí
“Jsem otrokem svých vlastních představ.”
- obsoletenedospělý mladík, chlapec
Tvaryvotrok(alternative, dialectal) · otroci(nominative, plural) · otroka(genitive, singular) · otroků(genitive, plural) · otroku(dative, singular) · otrokovi(dative, singular) · otrokům(dative, plural) · otroka(accusative, singular) · otroky(accusative, plural) · otroku(vocative, singular) · otroci(vocative, plural) · otroku(locative, singular) · otrokovi(locative, singular) · otrocích(locative, plural) · otrokem(instrumental, singular) · otroky(instrumental, plural)