[ˈpɛnɪs]
OriginZ latinského pēnis ― ocas, chvost; penis. Srovnej např. české penicilin nebo anglické pencil či francouzské pinceau.
- mužský (nebo samčí) orgán určený k pohlavnímu styku; u savců jím také při vyměšování prochází moč
“Hlavními strukturami tvořícími penis jsou topořivá tělesa (corpora cavernosa penis).”
“v životě mám jenom jeden problém... ...a tím je můj penis, který se nepravidelně ocitá v cizích ústech, což mi povětšinou nevadí, problém je v těch půstech!”
Formspenisy(nominative, plural) · penisu(genitive, singular) · penisů(genitive, plural) · penisu(dative, singular) · penisům(dative, plural) · penisy(accusative, plural) · penise(vocative, singular) · penisy(vocative, plural) · penisu(locative, singular) · penisech(locative, plural) · penisem(instrumental, singular) · penisy(instrumental, plural)