[sɛnaːt]
PůvodZ latinského senatus, odvozeného od adjektiva senex — „starý“.
- poradní sbor starších ve starověkém Římě
- sbor soudců s kolektivní rozhodovací pravomocí
- jedna ze dvou zastupitelských komor ve státech s dvoukomorovým parlamentem
- budova, ve které sídlí senát (3)
Tvarysenáty(nominative, plural) · senátu(genitive, singular) · senátů(genitive, plural) · senátu(dative, singular) · senátům(dative, plural) · senáty(accusative, plural) · senáte(vocative, singular) · senáty(vocative, plural) · senátu(locative, singular) · senátě(locative, singular) · senátech(locative, plural) · senátem(instrumental, singular) · senáty(instrumental, plural)