[ˈtɪran]
PůvodPřejato přes latinské tyrannus ze starořeckého τύραννος (tyrannos), původně neutrálního označení pro osoby z prostého lidu, které se státním převratem ujaly moci. Do starořečtiny přešlo nejspíš z nějakého maloasijského jazyka. Hanlivý nádech získalo slovo až v 6. století př. n. l. po nastolení demokracie. Etymologicky nijak nesouvisí se slovesem týrat, jež je slovanského původu.
- člověk, krutě uplatňující svoji nadvládu nad ostatními
- starořecký samovládce, tyrannos
“Athénský tyran Peisistratos nechal sepsat Homérovo dílo (do té doby tradováno ústně).”
- rod ptáka
Tvarytyrani(nominative, plural) · tyranové(nominative, plural) · tyrana(genitive, singular) · tyranů(genitive, plural) · tyranu(dative, singular) · tyranovi(dative, singular) · tyranům(dative, plural) · tyrana(accusative, singular) · tyrany(accusative, plural) · tyrane(vocative, singular) · tyrani(vocative, plural) · tyranové(vocative, plural) · tyranu(locative, singular) · tyranovi(locative, singular) · tyranech(locative, plural) · tyranem(instrumental, singular) · tyrany(instrumental, plural)