[ˈʔʊmr̝iːt]
PůvodZ předpony u- a slova mřít.
- (o živých tvorech) skončit život, přestat žít
“Dědeček umřel po dlouhé nemoci v nemocnici.”
“Můj pes umřel.”
Tvaryumřu(indicative, future, singular, first-person) · umru(obsolete, indicative, future, singular, first-person) · umřeš(indicative, future, singular, second-person) · umře(indicative, future, singular, third-person) · umřeme(indicative, future, plural, first-person) · umřete(indicative, future, plural, second-person) · umřou(indicative, future, plural, third-person) · umři(imperative, singular, second-person) · umřeme(imperative, plural, first-person) · umřete(imperative, plural, second-person) · umřel(participle, active, singular, masculine, animate, inanimate) · umřela(participle, active, singular, feminine) · umřelo(participle, active, singular, neuter) · umřeli(participle, active, plural, masculine, animate) · umřely(participle, active, plural, masculine, animate, feminine) · umřela(participle, active, plural, neuter) · umřev(transgressive, singular, masculine) · umřevši(transgressive, singular, feminine, neuter) · umřevše(transgressive, plural, masculine, feminine, neuter)