[ˈvaːl.ka]
PůvodPůvodní české slovo, odvozené od staročeského slovesa váleti (bojovat), které má patrně původ ve středohornoněmeckém wal (bojiště), které má původ zřejmě v indeoevropském *welh₃- (škubat, udeřit, zabíjet). Z češtiny převzato do polského walka.
- ozbrojený konflikt dvou či více států nebo skupin uvnitř státu
“Sousední státy mezi sebou vedly válku.”
- nevojenský, neozbrojený konflikt
“Obchodní řetězce vedou cenovou válku o zákazníka.”
- form-ofgenitiv jednotného čísla podstatného jména Válek
“Podle Válka je hlavním viníkem současné situace „totálně neschopná vláda zoufalců“.”
- form-ofakuzativ jednotného čísla podstatného jména Válek
- form-ofstudená válka
- form-ofobčanská válka
Tvaryválky(nominative, plural) · války(genitive, singular) · válek(genitive, plural) · válce(dative, singular) · válkám(dative, plural) · válku(accusative, singular) · války(accusative, plural) · válko(vocative, singular) · války(vocative, plural) · válce(locative, singular) · válkách(locative, plural) · válkou(instrumental, singular) · válkami(instrumental, plural)
Zdroj: Wikislovník