[vaɟɪt]
- stát v cestě, překážet
“A volně zamířil zpět, všecek nedůtkliv, pakli hustší dav chodců vadil mu v jeho pátrání a příčinou byl, že jednoho z nich propásl.”
- být (někomu) na obtíž, protivný, nepříjemný
“Co komu vadí na církevních restitucích?”
“Nemít prachy? Nevadí! Zažít nudu? Jo, to vadí.”
- být zastaven nebo zpomalen v pohybu o něco pevného, nehybného; zavadit
“Cesta vede jinocha podle skaliny. Noha vadí o svalená kameniska, o husté křoviny, o roztáhlé kořeny, o drn.”
Tvaryvadím(indicative, present, singular, first-person) · vadíš(indicative, present, singular, second-person) · vadí(indicative, present, singular, third-person) · vadíme(indicative, present, plural, first-person) · vadíte(indicative, present, plural, second-person) · vadí(indicative, present, plural, third-person) · vaď(imperative, singular, second-person) · vaďme(imperative, plural, first-person) · vaďte(imperative, plural, second-person) · vadil(participle, active, singular, masculine, animate, inanimate) · vadila(participle, active, singular, feminine) · vadilo(participle, active, singular, neuter) · vadili(participle, active, plural, masculine, animate) · vadily(participle, active, plural, masculine, animate, feminine) · vadila(participle, active, plural, neuter) · vadě(transgressive, present, singular, masculine) · vadíc(transgressive, present, singular, feminine, neuter) · vadíce(transgressive, present, plural, masculine, feminine, neuter)