[ˈvzdɔr]
PůvodSouvisí se slovesem drát (se). Srovnej např. nádor či ruské вздор — blábol, nesmysl.
- tvrdošíjný nesouhlas, který se projevuje navenek
“Vy dobří hoši, co jste vyšli bořit se vzdorem v srdcích, s pěstí sevřenou, co lidstvu nové ráje chcete stvořit, vám zpívám píseň na rozloučenou.”
“Bylo ticho. Jasnovidec, kolena objata, zaklopil oči a podrážděně sykal. „Přece nebudu povídat všechno,“ vycedil konečně. „Nejsem žádná kronika. Jistě i v jeho lásce byla samota a vzdor, a jistě ji zni”
“Chcem volni být, nezapřem v sobě psance, dost síly máme každou provrtati horu, svou duši zladit troubadourů ve romance. Však podléháme v prvním skutečnosti vzdoru, jsme nicky ideálu, desky resonance..”
- literary(vzdor + dativ) bez ohledu na
“Mé orné půdy každý hon mi patří zem jak dubu a držím se jí jako on vzdor psotám, časů zubu.”
Tvaryvzdory(nominative, plural) · vzdoru(genitive, singular) · vzdorů(genitive, plural) · vzdoru(dative, singular) · vzdorům(dative, plural) · vzdory(accusative, plural) · vzdore(vocative, singular) · vzdory(vocative, plural) · vzdoru(locative, singular) · vzdorech(locative, plural) · vzdorem(instrumental, singular) · vzdory(instrumental, plural)