[zviːr̝ɛ]
- colloquiallyvětší druh živočicha (mimo člověka), např. savec, ještěr apod.
“Nejkrásnější zvíře, zvíře pro rytíře, jmenuje se kůň.”
“Bály jsme se, že na nás vyběhne nějaké zvíře.”
- colloquially, figurativelyobecně tvor
- form-ofhospodářské zvíře
- form-ofdomácí zvíře
- form-ofdravé zvíře
- form-ofkožešinové zvíře
- form-ofdomestikované zvíře
- form-oflovné zvíře
- form-ofmalé zvíře
- form-ofvelké zvíře
- form-ofsingulár maskulina přechodníku přítomného slovesa zvířit
“Každý den vyhlíží z okna a čeká, až její vyvolený zvíře prach kopyty svého koně zastaví u bran paláce.”
Tvaryzvířa(alternative, dialectal) · zvířata(nominative, plural) · zvířete(genitive, singular) · zvířat(genitive, plural) · zvířeti(dative, singular) · zvířatům(dative, plural) · zvířata(accusative, plural) · zvířata(vocative, plural) · zvířeti(locative, singular) · zvířatech(locative, plural) · zvířetem(instrumental, singular) · zvířaty(instrumental, plural)