[kaːmɛn]
- kus horniny
“Madla našla u potoka hladký lesklý kámen.”
- (hromadné, jen singulár) materiál tvořený kameny (1)
“Na svazích hory se kdysi těžil kámen.”
- vzácný nebo dekorativní minerál
“Nejdůležitějším kamenem královské koruny je ústřední kámen čelní strany.”
- herní figura v deskových hrách
“Na konci hry mu nezbyl jediný kámen.”
- stará jednotka hmotnosti
“Náklad vážil dvacet kamenů.”
- form-ofkámen úrazu
- form-ofprubířský kámen
- form-ofco by kamenem dohodil
- form-ofnezůstat kámen na kameni
- form-ofkdo po tobě kamenem, ty po něm chlebem
Tvarykamen(alternative, dialectal) · kameň(alternative) · kameny(nominative, plural) · kamene(genitive, singular) · kamenu(genitive, singular) · kamenů(genitive, plural) · kameni(dative, singular) · kamenu(dative, singular) · kamenům(dative, plural) · kameny(accusative, plural) · kameni(vocative, singular) · kameny(vocative, plural) · kameni / kamenu / kameně(locative, singular) · kamenech(locative, plural) · kamenem(instrumental, singular) · kameny(instrumental, plural)