[zaːkɔn]
- státem vydané ustanovení mající úlohu normy
“Tento zákon zakazuje zabíjet.”
- řád věcí v přírodě
“V praxi jsme vyzkoušeli zákon dopadu a odrazu.”
- pravidlo, princip
“Vyzná se v zákonech džungle.”
- form-ofStarý zákon
- form-ofNový zákon
- form-ofnovela zákona
- form-ofzákon silnějšího
- form-ofproti zákonu
- form-ofv rozporu se zákonem
- form-ofpodle zákona
- form-ofvor v zakoně
Tvaryzákony(nominative, plural) · zákona(genitive, singular) · zákonů(genitive, plural) · zákonu(dative, singular) · zákonům(dative, plural) · zákony(accusative, plural) · zákone(vocative, singular) · zákony(vocative, plural) · zákoně(locative, singular) · zákonu(locative, singular) · zákonech(locative, plural) · zákonem(instrumental, singular) · zákony(instrumental, plural)